Smolný rok
27.8.14
Pětačtyřicetiletá Ginny je přesvědčená, že je její rodina každých patnáct let stižena kletbou. Ona sama v patnácti otěhotněla a porodila dceru Lizu, jež ve svých patnácti udělala totéž. Teď uplynulo dalších patnáct let a obě svobodné matky, Ginny i Liza, s hrůzou čekají, kdy dospívající Mosey zopakuje stejný scénář. Tentokrát však kletba na rodinu dopadá nečekaným způsobem… Mrazivý román o matkách, které byly samy ještě dětmi, když rodily, dívčích přátelstvích, dávno ztracených i znovu nalezených láskách, zradě, zneužití a zklamání, nenávisti a žárlivosti. A především o rodině a pevných poutech, která vytváří.
Joshilyn Jackson
Překladatel: Jana Kunová
Nakladatel: Ikar
Rok vydání v originále: 2012
Rok vydání v ČR: 2014
Počet stran: 304
Když
jsem narazila na titul Smolný rok, byla to celkem náhoda. Po
zaregistrování se na Goodreads jsem si procházela knihy, které by se mi
tak mohly líbit, a natrefila jsem na A Grown-Up Kind of Pretty.
Obálka v originále upoutala moji pozornost, jelikož zelená barva na mě
působí zvlášť uklidňujícím dojmem. Postava ženy v šatech ve mně vyvolala
zase vzpomínky na seriál Zoufalé manželky, především na představitelku
Brie. Moje zvědavost se projevila a tak jsem klikla na odkaz a tím to
začalo…
V ČR
v té době ještě kniha vydaná nebyla, tak jsem sledovala, kdy se tak
stane, abych si ji mohla pořídit. Česká verze obálky mě překvapila,
poněvadž se od té originální úplně lišila. Musím ale konstatovat, že
k příběhu se mi hodí více česká verze. Lépe nám děj naznačí. I když se
musím přiznat, že obálku jsem detailně zkoumala až při psaní téhle
recenze.
Představitelkou románu je Američanka Joshilyn Jackson, která je doposud autorkou osmi románu. Avšak v ČR byl zatím přeložen jen Smolný rok, což je podle mého škoda, poněvadž paní Jackson dokáže psaným slovem čtenáře zaujmout.
Když jsem se do čtení knížky pouštěla, měla jsem díky anotaci jasnou představu. Tři ženy v rodině, babička Ginny, matka Liza, dcera Mosey – první dvě porodily své dítě v patnácti letech. Jeví se jim to jako kletba, která se každých patnáct let opakuje. Tudíž podle jednoduché matematiky další na řadě je Mosey. Ale ne vše se ubírá tím směrem, jak se na první pohled může čtenáři jevit. Za tímhle je něco více. Na začátku byla sice vyvíjena snaha zabránit otěhotnění mladé dívenky (i když tohle jemné označení se v tomhle případě na Mosey příliš nehodí, je divoká, drzá, nespoutaná), ale později je tahle dějová linka odsunuta na vedlejší kolej.
Ve školce se pustila do každého kluka, který řekl, že ji přepere, a neuplynul den, abych neměla chuť prodat ji cikánům.
Velkou ránou se pro Ginny a Mosey stane, když Liza dostane mrtvičku. Ztratí citlivost na polovině těla, nedokáže mluvit, stane se jen člověkem bez schopnosti se o sebe postarat. Ginny se ale o svou dceru náležitě stará, chodí s ní na fyzioterapie. Je jí doporučeno, aby se svojí dcerou cvičila a plavala v bazénu, jelikož to může jejímu stavu výrazně prospět. Ginny se tedy rozhodně, že na zahradě vybudují bazén – co by přece neudělala pro svoji holčičku?! Ale ve zrealizování projektu brání starý strom tyčící se na jejich zahradě. Ten byl oblíbeným Lizy, jako dítě si v jeho koruně hrála, ukrývá se v něm její minulost. A to doslova. Ginny se však rozhodne, že strom pokácí. Jaké překvapení, údiv a zděšení přinese stříbrná truhlička objevená pod stromem! Truhličku otevřou a naleznou v ní kostru malého děťátka. Svědky tohoto podivného objevu se stane jak Ginny, Mosey, tak i místní holomek, který strom pokácel. Díky němu nic nezůstane ututláno a na povrch vyplouvají otázky, kdo byl ukryt v truhličce? Čí je to dítě? Zavraždil jej někdo?
Occamova břitva je teorie, která říká, že musíte hledat nejjednodušší vysvětlení, protože je skoro vždycky správné.
Společenský román Smolný rok mne velmi zaujal. Nabídl mi toho hodně. Pobavila jsem smyslem humoru Ginny a Mosey. Ze začátku pro mě bylo netypické, jak se vzájemně oslovovaly. Ale jak proniknete do charakterů těchto postav a lépe je pochopíte, nepřijde Vám to tak zvláštní. Oslovení „babi“ a „mami“ ale nečekejte. Při čtení jsem měla pocit, že v tom příběhu jsem taktéž. Protože prostředí bylo popsáno úchvatně, je jednoduché si to krásně představit. Kniha se četla jako jedna báseň, i když velikost písma byla o něco menší, než na kterou jsem zvyklá. Dalším plusovým bodem bylo to, že kniha byla rozdělena na kapitoly, které postupně odkrývaly příběhy všech těchto tří žen. Autorka se nezabývala jen tím, co se odehrává v současnosti, ale aby čtenář lépe pochopil děj, postupně odhalovala i jejich minulost.
U Smolného roku převažují sice kladné rysy, ale jeden zápor přece najdu. Ke konci knihy jsem byla lehce rozpačitá. Představovala jsem si jiný konec. Nebo spíše trochu jinak napsaný. Ale zřejmě to bylo ovlivněno tím, že jsem ke konci knihy se čtením trochu spěchala, protože jsem se nemohla dočkat, jak začnu číst něco dalšího. To ale nemění nic na tom, že kniha byla skvělá, přinesla spoustu zvratů a překvapení a čtenář takový kousek ve své knihovně jistě ocení.
0 komentářů