Písal sa rok 1912, keď sa vtedy ešte len sedemnásťročná Maggie rozhodla odísť z Írska do Ameriky. Odchod bol pre ňu obzvlášť ťažký, pretože v Írsku nechala svoju veľkú lásku, Séamusa. Spolu s ňou vycestovalo z malej farnosti celkovo štrnásť ľudí. Všetci sa nalodili na Titanic v očakávaní nezabudnuteľnej cesty na najúžasnejšej lodi tých čias. V tej chvíli ešte netušili, že čoskoro sa táto plavba premení na tragédiu, ktorá si vyžiada stovky obetí a tých, čo prežijú, poznačí na zvyšok ich života. Trvalo ďalších sedemdesiat rokov, kým bola Maggie schopná znova o tejto katastrofe hovoriť. Keď však videla, že jej pravnučka potrebuje pomoc a inšpiráciu pre svoju ďalšiu žurnalistickú kariéru, rozhodla sa vyrozprávať jej svoj príbeh z Titanicu. Grace ho poslala do novín a nechtiac tým spustila lavínu udalostí, ktoré nakoniec viedli k odhaleniu jedného z najromantickejších a zároveň najtragickejších príbehov našich čias. Príbeh Dievčaťa z Titanicu inšpirovaný skutočnou udalosťou.

Většina lidí touží po dobrém životě, životě plném lepších příležitostí. Po takovém životě zatoužila i 14ti členná skupina Irů, která se vydává do Nového světa přes Atlantický oceán na největším parníku tehdejší doby, a to Titanicu.

Titanic byl lodí, které se přezdívalo Loď snů. Svůj sen si chtělo splnit téměř všech členů irské výpravy, až na mladou dívku Maggie, která kvůli cestě do New Yorku, musela opustit s těžkým srdcem svého přítele. Plavby se jako jediná obávala. Ostatní byli nadšení. Vždyť právě jim se poštěstilo dostat se na Titanic, tak proč by měli věnovat pozornost různým pověrám a zvláštním úkazům?! 

Už jako malá jsem příběh o Titanicu zbožňovala. Nepopírám, svůj podíl na tom z velké míry nese i stejnojmenný film s DiCapriem a Winslet v hlavních rolích, a také to, že datum potopení lodi se shoduje s datem mého narození. Když mě ale nějaké období, či události zajímají, toužím si o nich i přečíst. Jakmile jsem se dozvěděla o knize Dievča z Titanicu, bylo mi jedno, co je psáno v anotaci, příběh jsem si zkrátka musela přečíst.

Hned při prvních stranách jsem se setkala s netypickým vyprávěním příběhu. Řeklo by se, že když je kniha pojmenovaná jako dívka z Titanicu, v anotaci je také Maggie zmíněná, předpokládala jsem, že příběh bude vyprávěn z jejího pohledu, maximálně z pohledu i její vnučky. Ale spletla jsem se. Vypravěčů je hned několik postav. Od stevarda, až po příbuzné lidí z Titanicu. Díky tomu jsem tak měla možnost se na událost dívat z více pohledů. Z pohledů těch, kteří si tragédii sami zažili a z pohledů těch, kteří trnuli hrůzou, zda jejich milovaní jsou mezi živými, nebo se stali věčnými obyvateli Titanicu na dně oceánu.

Ať jsem si ke knize sedla v jakékoli její části, vždy mě dokázala připoutat. V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného, než jen na Titanic a na to, čím vším si museli ti lidé projít. Z toho důvodu mi přišlo líto, že kniha má jen 300 stran. Klidně bych uvítala více popisů a zážitků, jen abych mohla 'být' na palubě Titanicu o něco déle. 

Kniha je ozvláštněna několika prvky. Především úryvky z Maggiina deníku, ale za zmínku stojí také rádiotelegramy, které předchází každé části knihy. Jedná se o skutečné zprávy, které byly vysílány z Titanicu a Carpathie.

Jak je uvedeno na obálce knihy, jedná se o příběh, který je založen na skutečných událostech. Osobně mě zajímalo, do jaké míry je to myšleno. Dokonce mě to donutilo zavítat na stránky autorky knihy, kde jsem se dozvěděla, že ona skutečná událost spočívala v 14ti členné skupině, která se na lodi opravdu plavila. Samozřejmě autorka pozměnila jejich jména.

Autorka doplnila konec knihy o poznámky, které odkazovaly na stránky k této skupině lidí. Takové zjištění ve mně vždy dokáže vyvolat zvídavost a hned jsem musela na tyto stránky zavítat. 

Po dočtení knížky se ve mně mísilo velké množství pocitů, které přetrvávají i několik dní po odložení knížky. A můžu říct, že se ke knize Dievča z Titanicu zase brzy vrátím.

Už někde jsem četla, že psát názor na knížku, která se čtenáři extrémně líbila, je složité. Většinou recenze píši ihned po dočtení, ale v případě této knihy jsem si musela dopřát čas, abych to vše dokázala vstřebat a myšlenky si trochu uspořádala. Pokud vás téma Titanicu zajímá, určitě nebudete zklamaní!