Anotace (Aspoň trochu normální):

Když se Travis vrátí domu z mise v Afghánistánu, zjistí, že jeho rodiče se rozvedli, bratr mu přebral přítelkyni a ukradl auto. A navíc ho pronásledují noční můry, v nichž stále dokola vidí smrt svého nejlepšího přítele. Zdá se, že jeho život je úplně v troskách. Pak ovšem potká Harper, svou dávnou kamarádku ze střední školy, s kterou se začne prodírat minovým polem rodinných problémů i posttraumatické poruchy. A konečně se zdá, že život by mohl být aspoň trochu normální. Travis suchý humor, smysl pro čest a povinnost i schopnost věřit v životě v to dobré, z něj dělají neobyčejného a neodolatelného hrdinu. Trish Dollerová, autorka knihy Kde hvězdy stále září, se tentokrát pustila do neobyčejně aktuálního tématu. Ale z pozice mužského vypravěče se jí ho podařilo uchopit poutavě, zajímavě, ale ne pateticky. Příběh o tom, že i v sebehorší situaci nesmíme ztrácet naději a že život je vlastně krásný.

Jak obstát ve světě, kde přestalo platit vše, v čem jsme žili dřív? Dvacátá léta: čas nadějí a příslibů. Na novoročním večírku lidé oslavují vstup do nové dekády a snaží se předstírat, že na Velkou válku už zapomněli. Je to pryč. Teď je třeba začít zase žít! Skutečnost je ale taková, že lidé, kteří přežili, už nikdy nebudou takoví jako dřív. Najít místo v novém světě se snaží i čtyři přítelkyně, z nichž každá stojí před docela jiným problémem. Ostýchavá Beatrice se obává samoty: nemá dost půvabu ani majetku, aby dokázala zaujmout těch pár nezadaných mužů, kteří se vrátili z bojů. Naproti tomu jiskřivá Ava se nechce vzdát nespoutanosti, kterou si mohla za války užívat, a manželství považuje za zlatou klec, do níž rozhodně nehodlá vstoupit. Sarah zaplatila cenu nejvyšší: její manžel padl. Lydia manžela stále má, ale v jejích očích je to zbabělec, který přečkal válku za úřednickým stolem. A pak se jedna z našich čtyř žen seznámí s charismatickým důstojníkem Edgarem Trentem. Teprve díky tomuto náhodnému setkání se spustí řetěz událostí, které přivedou všechny zúčastněné k pochopení, že stará pravidla už opravdu neplatí. Že štěstí je třeba jít naproti – a být připraven zaplatit za ně i velmi vysokou cenu.