Ostrov lhářů

31.8.15

Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE! Báječná rodina Sinclairových. Soukromý ostrov. Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku. Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní. Revoluce. Nehoda. Tajemství. Lži a další lži. Pravá láska. Pravda.

Ostrov lhářů

E. Lockhart

Překladatel: Barbora Doležalová

Nakladatel: Host

Rok vydání v originále: 2014

Rok vydání v ČR: 2015

Počet stran: 264

Přišlo mi, že o této knížce se psalo a mluvilo všude. Ať jste zapli tu anebo tamtu sociální síť, objevoval se na ní Ostrov lhářů neboli v originále We were liars. Dokonce jsem si všimla, že kniha obdržela několik ocenění. Jistou dobu jsem odolávala, ale pak jsem sama začala být zvědavá, o čem to bude. Protože již v samotné anotaci ke knize stojí, že pokud se vás někdo na knihu zeptá, máte lhát! A jak to tak bývá - ve člověku začne klíčit semínko zvědavosti, až nakonec podlehne, protože se musí dozvědět, co je to (anebo není) za knižní pecku!

Samozřejmě po obdržení knížky mi ležela nějakou dobu v knihovně. Pustila jsem se do ní až koncem srpna, protože jsem viděla reálnou šanci knihu přelouskat. A to vzhledem k tomu, že má pouze 264 stran. Takže za dvě odpoledne nemáte co dělat.

Jenomže když jsem se snažila začíst, nepřišlo mi to jako nic báječného. Nejednalo se o nijak výjimečný příběh, takže jsem z toho na větvi nebyla. Dokonce jsem přemýšlela i nad odložením knihy s tím, že se k ní vrátím později. Přesto jsem jí dala šanci a jsem ráda, že jsem tak udělala. Nějakou chvíli mi dělaly problém jednoduché věty, jelikož si spíše potrpím na souvětí.

Jsme Sinclairovi.

V naší rodině nevěříme na bolest.

V naší rodině se stále usmíváme.

Ale na druhou stranu nemůžu tvrdit, že se celá kniha nesla v takovém duchu - to ne. Po chvíli si na styl psaní zvyknete. Výhodou jsou krátké kapitoly, které mnohdy nepřesahují dvě strany, díky tomu přelouskáte Lháře velmi rychle. Děj oživovaly a dotvářely krátké pohádkové příběhy, které byly výplodem fantazie hlavní hrdinky Cadence. I přes nevšední prvky, kterými byly právě pohádky, mě knížka pohltila až za její polovinou. Avšak největší překvapení na mě čekalo ještě později. Nic takového jsem nečekala a takový konec tomu dodal grády. I když jsem chvíli zírala, jestli to, co sem zrovna přečetla, chápu správně. Poněvadž autorka se natolik vyhrála se slovy a slovními spojeními, že ne každý obrat můžete brát úplně doslova.

Ostrov lhářů bych doporučila těm, kteří od knih a příběhů očekávají tajemství, intriky a v neposlední řadě trochu těch lží. Takže jestli jste knihu nečetli a chcete si zpestřit den, jděte do ní! Kniha dokáže překvapit. A teď nelžu...