Asylum - Ústav pro duševně choré
10.8.14
Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.
Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch. Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…
Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch. Jakmile tam vstoupíš, ven už nikdy nevyjdeš…
Madeleine Roux
Překladatel: Jan Kozák
Nakladatel: Jota
Rok vydání v originále: 2013
Rok vydání v ČR: 2014
Počet stran: 304
Za zrodem knížky Asylum stojí mladá nadějná spisovatelka Madeleine Roux, pocházející ze Spojených států amerických. Narodila se v Minnesotě, získala bakalářský titul v tvůrčím psaní a herectví v roce 2008. Na jaře roku 2009 dokončila s vyznamenáním Beloit College - navrhování, psaní a prezentaci historické románu a beletrie. Krátce poté, co začala psát experimentální blog Allison Hewitt Is Trapped zažila první úspěch.
Postavili ho z kamene – tmavého šedého kamene, který dobývali v hloubi nemilosrdných hor. Býval to dům pro ty, kteří se o sebe neuměli postarat, pro ty, kteří slýchali hlasy, chovali divné myšlenky a dělali divné věci. Ten dům je měl střežit ve svých zdech. Kdo tam jednou vkročil, už nikdy neodešel.
Již na začátek musím zdůraznit, že jedním z důvodů, proč jsem si zakoupila Asylum, byla jeho obálka. Odstíny šedé a fotografie na obálce dodávají knize tajemný nádech, který dokáže čtenáře jistě upoutat, vyvolat v něm zvídavost, možná i zděšení, strach. Dalším chytrým tahem k téhle tematice bylo zvolit fosforeskující nápisy. Věřím, že jsem nebyla jediná, která se nechala polapit dobrým reklamním tahem. Protože jedna věc je obálka, druhá, ta podstatnější – by měl být obsah. Ruku na srdce – ten tak za obálkou lehce pokulhával. Kniha slibovala samé hrůzy, děsivou atmosféru, fotografie vyvolávající strach, ale jediná chvíle, kdy jsem se bála, byla ta, když jsem knihu odkládala na noční stolek a to jen kvůli jejímu přebalu, který jsem jen zakryla sešitem a strach byl ten tam.
Jinak co musím knize pochválit je její celková grafická úprava. Nejen s přebalem si grafici vyhráli, ale za zmínku stojí také předsádka, která je ozdobena již zmiňovanými fotografiemi. Stejně tak se mi líbí členění kapitol a jejich oddělení hezky od sebe. Kniha není příliš objemná a tím, že se v ní nachází spousta fotografií, se stane pro čtenáře společníkem/potěšením na dvě odpoledne.
Ale pojďme nahlédnout, co se skrývá za zdmi New Hampshire College…
Jedním z hlavních hrdinů je chlapec Daniel. Ten se rozhodl, že letní prázdniny nestráví poflakováním se jako ostatní mládež v jeho věku, ale zapíše se na letní školu po dobu pěti týdnů. Dan se nemohl dočkat, až se ocitne mezi novými lidmi, na novém, neznámém místě. Ale…
Když jej taxík přiváží na místo, Dana se zmocní zvláštní pocit. Jakoby už tady snad někdy byl? Možná ve snu, nebo v jiném životě? Přijde mu to velmi zvláštní, ale nechce se tím nechat pohltit. Přece teprve nyní přijel, tak nač si kazit radost?! Poté se však dozví, že všichni studenti budou ubytováni v budově Brookline, jenž byla v minulosti sanatoriem pro duševně nemocné lidi, jelikož koleje jsou tou dobou v rekonstrukci.
Prvním spolužákem, kterého Dan potkává, je jeho spolubydlící Felix, se kterým budou obývat pokoj číslo 3808. Felix mu přijde jako podivín, ale říká si, že se z nich nemusí stát hned nejlepší kamarádi. Daniela zaskočí, když ve své zásuvce objeví starou fotografii. Fotku muže, který má okolí očí celé zaškrtané. Poté se mu Felix svěří, že objevil místnost, v níž je takových fotografií spousta. A dokonce je odemčená, či-li nic mu nebrání, aby se šel podívat a přesvědčit sám.
Když Dan pozná uměleckou duši Abby a matematického „génia“ Jordana, svěří se jim o fotce, o místnosti, a trojice kamarádu se rozhodne jít na obchůzku. Od té doby však nic není jako dříve. Každý před sebou začne něco tajit, jejich přátelství už není tak nezlomné jako na začátku. Postupem času však začínají přicházet na to, že jejich přítomnost na onom místě není čistě náhodná…
Na knihu jsem se velmi těšila. Dokonce jsem ji upřednostnila i před knihami, které jsou v mé knihovně po delší dobu. Ale já chtěla opět zažít ten pocit, kdy se při čtení knihy budu bát, cestou na záchod budu muset porozsvěcovat všechna světla, prozkoumat prostor pod postelí, jestli se tam nenachází nějaký strašák atd. Možná lehce přeháním, ale tenhle pocit se při čtení knihy ani po něm nedostavil. Netvrdím, že bych byla zklamaná a kniha nebyla dobrá, jen už se k ní nevrátím a podívám se po takové, která mi ten pocit, že budu mít „srdce v kalhotách“, přinese. Proto bych knihu doporučila spíše mladším čtenářům. I na zadní straně přebalu je uvedeno, že kniha je pro čtenáře od 16 let. Ale pro třicetiletého člověka, tohle téma určitě nebude. Asylum proto hodnotím jako průměrnou, Dan byl sice fajn postava, ale kdyby se víckrát podíval do bývalé kanceláře ředitele, neuškodilo by to.
0 komentářů