Tmavé stěny Willardu
9.10.16
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Překladatel: Jana Vlčková
Nakladatel: Ikar
Rok vydání v originále: 2014
Rok vydání v ČR: 2016
Počet stran: 352
Kniha Tmavé stěny Willardu mě zaujala především díky své tématice. Z
prostředí psychiatrické léčebny jsem doposud nic nečetla a kniha
slibovala dva příběhy a každý z jiné doby. Tohle mě vždy dokáže nalákat a
přesvědčit, že si knihu musím přečíst...
Kniha začíná seznámením se s první hlavní hrdinkou, a to Izzy. Izzy je osmnáctiletá dívka, která neměla jednoduché dětství. Ve svých osmi letech se stala svědkem vraždy, kterou její matka spáchala na otci. Je zřejmé, že tyhle šrámy si Izzy ponese s sebou navždy a v životě to nebude mít jednoduché. Stále má před očima pohled na svého milovaného otce s prostřelenou hlavou. Od té doby se Izzy obává toho, že něčeho podobného by mohla být schopná rovněž tak.
V druhém příběhu poznáváme Claru. Dívku ze zámožné rodiny, která je mladá, ráda se baví, chodí do společnosti, ve které se jednoho dne seznámí s mladíkem, který jí na první pohled učaruje. Jenže rodiče Clary mají s dcerou jiné plány. Poněvadž jim Clara vzdoruje a svůj život vidí po boku jiného muže, rodiče ji vyšlou "na pobyt" do objektu psychiatrické léčebny...
Kromě toho, že se mi líbil příběh samotný, byla jsem nadšená z rozvržení kapitol, ve kterých se střídaly příběhy obou dívek, Izzy a Clary. Každá kapitola končila tak napínavě, že to zkrátka nutí knížku držet a číst až do jejího konce. Přesto jsem se nebránila pocitu, že Clařin příběh byl napínavější více, byl lépe propracovaný. S hrdinkou jsem mnohem více soucítila a přála jsem jí lepší osud.
U příběhu Izzy jsem měla převážně pocit, že je to spíše literatura Young adult, jelikož se značnou část řešila adaptace v nové škole, spory se školní hvězdou a další klišé s tím související. Ale naštěstí tomu tak nebylo po celou dobu Izzyina vyprávění. Zajímavá pasáž byla rozhodně ta, kdy se snažila přijít na to, jak to s její matkou vůbec bylo a když pátrala po minulosti Clary.
Každopádně s naprostou jistotou můžu říct, že příběh Clary ve mně zanechal mnohem hlubší stopu. Když její příběh gradoval, četla jsem se zatajeným dechem, otevřenou pusou a zaťatými palci, jak jsem jí fandila. U Izzy jsem nic podobného nezažívala. Byl to sice zajímavý příběh, ale po jisté době splyne s ostatními knihami, které člověk přečetl a zapomene na něj.
Někdy se mi stává, že když čtu a něco mě hodně baví, v hlavě si to představuji jako film a přesně tohle jsem zažila opět u této knihy.
Přesto když jsem se do čtení pouštěla, na začátku mi vadilo, že příběh je vyprávěn ve třetí osobě. Ale když je tomu tak, mnohdy se čtenář cítí jako pozorovatel zvenčí. Kdežto vyprávění v první osobě čtenáře vtáhne mnohem rychleji a děj vnímá tak, že se týká přímo jej a prožívá ten psaný příběh sám.
I přes určité nedokonalosti hodnotím Tmavé stěny Willardu pozitivně, jelikož knížka na mě udělala dojem, vtáhla mě a byl problém ji odložit. I když jsem zmiňovala, že pasáž s Izzy je spíše pro mladší čtenáře, kapitoly s Clarou jsou více dospělé. Tudíž si čtenář jakékoli věkové kategorie přijde na své.
Kniha začíná seznámením se s první hlavní hrdinkou, a to Izzy. Izzy je osmnáctiletá dívka, která neměla jednoduché dětství. Ve svých osmi letech se stala svědkem vraždy, kterou její matka spáchala na otci. Je zřejmé, že tyhle šrámy si Izzy ponese s sebou navždy a v životě to nebude mít jednoduché. Stále má před očima pohled na svého milovaného otce s prostřelenou hlavou. Od té doby se Izzy obává toho, že něčeho podobného by mohla být schopná rovněž tak.
V druhém příběhu poznáváme Claru. Dívku ze zámožné rodiny, která je mladá, ráda se baví, chodí do společnosti, ve které se jednoho dne seznámí s mladíkem, který jí na první pohled učaruje. Jenže rodiče Clary mají s dcerou jiné plány. Poněvadž jim Clara vzdoruje a svůj život vidí po boku jiného muže, rodiče ji vyšlou "na pobyt" do objektu psychiatrické léčebny...
Kromě toho, že se mi líbil příběh samotný, byla jsem nadšená z rozvržení kapitol, ve kterých se střídaly příběhy obou dívek, Izzy a Clary. Každá kapitola končila tak napínavě, že to zkrátka nutí knížku držet a číst až do jejího konce. Přesto jsem se nebránila pocitu, že Clařin příběh byl napínavější více, byl lépe propracovaný. S hrdinkou jsem mnohem více soucítila a přála jsem jí lepší osud.
U příběhu Izzy jsem měla převážně pocit, že je to spíše literatura Young adult, jelikož se značnou část řešila adaptace v nové škole, spory se školní hvězdou a další klišé s tím související. Ale naštěstí tomu tak nebylo po celou dobu Izzyina vyprávění. Zajímavá pasáž byla rozhodně ta, kdy se snažila přijít na to, jak to s její matkou vůbec bylo a když pátrala po minulosti Clary.
Každopádně s naprostou jistotou můžu říct, že příběh Clary ve mně zanechal mnohem hlubší stopu. Když její příběh gradoval, četla jsem se zatajeným dechem, otevřenou pusou a zaťatými palci, jak jsem jí fandila. U Izzy jsem nic podobného nezažívala. Byl to sice zajímavý příběh, ale po jisté době splyne s ostatními knihami, které člověk přečetl a zapomene na něj.
Někdy se mi stává, že když čtu a něco mě hodně baví, v hlavě si to představuji jako film a přesně tohle jsem zažila opět u této knihy.
Přesto když jsem se do čtení pouštěla, na začátku mi vadilo, že příběh je vyprávěn ve třetí osobě. Ale když je tomu tak, mnohdy se čtenář cítí jako pozorovatel zvenčí. Kdežto vyprávění v první osobě čtenáře vtáhne mnohem rychleji a děj vnímá tak, že se týká přímo jej a prožívá ten psaný příběh sám.
I přes určité nedokonalosti hodnotím Tmavé stěny Willardu pozitivně, jelikož knížka na mě udělala dojem, vtáhla mě a byl problém ji odložit. I když jsem zmiňovala, že pasáž s Izzy je spíše pro mladší čtenáře, kapitoly s Clarou jsou více dospělé. Tudíž si čtenář jakékoli věkové kategorie přijde na své.
9 komentářů
To vůbec nevypadá špatně. Anotace mě zaujala tedy hned napoprvé.Psaní ve třetí osobě mi vlastně vůbec nevadí, takže se na to moc těším.
OdpovědětVymazatKaty
Určitě si ji někdy přečti, stála za to ;)
VymazatKrásná a velmi lákavá recenze! :)
OdpovědětVymazatKnihu jsem do teď přecházela, ale po Tvé recenzi se po ní musím podívat :)
Moc děkuji, Luci :) Knížka si rozhodně zaslouží větší pozornost čtenářů! :)
VymazatTáto knižka bola pre mňa obrovským prekvapením! Zaujala ma od prvého okamihu čo som ju zbadala, no nečakala som, že bude až taká dobrá. Mala som to však podobne ako ty... Clarin príbeh ma bavil oveľa viac. Pasáže s Izzy neboli vyslovene zlé, niektoré boli veľmi zaujímavé, no dojem z nich ľahko opadne. Zatiaľ čo pasáže s Clarou doslova strhnú. Mnohé okamihy, ktoré prežila som čítala doslova so zatajeným dychom a bolo to neskutočne mrazivé... Pre mňa skvelá kniha :).
OdpovědětVymazatSuper recenzia :)!
Taky mě příjemně překvapila. Ještě teď mám ten příběh v paměti :) Jinak děkuji za komentář a měj se moc hezky! :)
VymazatTato knížka mě hodně láká, mám ji už pár dní na buxu v košíku :)
OdpovědětVymazatVěřím, že když se k tobě knížka dostane, bude se ti, Šári, líbit :)
VymazatMoc pekna recenze a kniha mne laka cim dal vic :-)Preji krasny den :-)
OdpovědětVymazat