Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno.
Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje.
Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví...

Heřmánkové údolí

Hana Marie Körnerová

Překladatel: -

Nakladatel: Moba

Rok vydání v originále: 2012

Rok druhého vydání: 2013

Počet stran: 256

Již jako mladá dívka to Anna neměla jednoduché. Přišla o matku, později se musela přestěhovat ke své tetě do Československa. Ta se však o ni dlouhodobě starat nemohla, proto uzavřela dohodu s mladým válečným hrdinou. Své životy spojí manželstvím a Anna bude Pavlovi pomáhat s hospodou a hospodářstvím. Jenže to Anna ještě netuší, co všechno jí sám život naklade za překážky...

Můj názor:
Knížka začíná lehce netradičně. Na začátku knihy se setkáváme s Annou, která je už stará paní, leží v nemocnici po operaci a vzpomíná na svůj život a Heřmánkové údolí. I když přítomnost a minulost nebyly odděleny kapitolami, bylo zřejmé, o jakém období je řeč, a neměla jsem z toho pocit, že bych se v dějí ztrácela, naopak. Když se zmiňuji o kapitolách, moc se mi líbilo, že na začátku každé z nich byl malý obrázek věnečku z heřmánků. Přitom délka kapitol mnohdy nepřesahovala 10 stran. Takže když jsem potřebovala čtení přerušit, většinou jsem dokončila kapitolu.

Hlavní postava Anny mi přišla v mnohém podobná Taťáně z Měděného jezdce. Na začátku knihy byla naivní mladá dívka, vše si nechala líbit, nedokázala se prosadit. Také byla obětavá a myslela především na druhé, na sebe až na posledním místě. Ale jak její život ubíhal, naučila se nebát a lidé z okolí ji začali vnímat jako osobnost. Život Anny nebyl jednoduchý, musela zvládat hodně věcí. Naštěstí měla kolem sebe přítelkyni Beátu, která jí pomohla se spoustou věcí - vnést se do manželského života, mateřských povinností atd.

Naopak s postavou manžela Anny - Pavla, jsem měla problém. Ze začátku mi přišel sympatický, hodný. Jenže jeho nálady se měnily ze dne na den. Nebyl Anně takovou oporou, jakou by měl manžel své ženě být.

V knize se neřeší pouze život manželů. Postupně se dozvídáme i o životech jejich přátel. Také je zde hezky popsáno, jak se změní chování některých lidí, když se změní režim.

Shrnutí:
Heřmánkové údolí je mojí první knihou od spisovatelky Hany Marie Körnerové a zaručeně vím, že nebude poslední. Kniha mě velmi mile překvapila, četla se svižně, děj byl zajímavý, postavy rovněž. Knížku proto mohu s klidným svědomím doporučit všem, kteří mají rádi romantické příběhy, přičemž život hlavních hrdinů není zdaleka tak idylický.